Chceme tzv dokonalý život, který pro nás představuje dokonalé osvícení, věčnou lásku a naplnění.
Jenže lidi, my jsme lidi❗️
Naše duše se rozhodla narodit se v tomhle těle, protože máme prožívat celou škálu emocí.😭😍🤩🤯😫🥵😛😁
A to je celé!
Dokud nepřestaneme vnímat některé emoce jako špatné, nikdy se nemůžeme nikam posunout!
Na těhle dvou obrázcích u příspěvku jsou dvě z mých poloh a všechny jsou správně.
Chceme, aby náš život byl neustále lepší a lepší.
Láska a více lásky, tedy méně utrpení.
Je mi to líto, ale takhle život nefunguje.
Život je hra.
Víte, jak vypadá misková váha❓⚖️
Taková ta z posledního soudu, z pohádek .. jak se na ní dávalo závaží na jednu stranu a na druhou to, co jste vážili?
A víte, kdy bylo dosaženo rovnováhy❓
Když byly obě strany vyváženy.
Když byly vyváženy POLARITY.
☯️
Kdyby bylo příliš váhy na jedné straně, padne to dolů❗️
A ona ta váha není nikdy úplně nehybná, pořád se hýbe kousek tam a kousek zpět … a o tom to je 😉
Jako čert kříže se bojíme tak zvaných negativních prožitků, pádů, hlubokých emocí, krizí …
Z časti je to dáno i tím, že v seberozvojové komunitě je na tohle pohlíženo dost z patra.
“Negativita? ➡️Děláš něco špatně.”
Ne, je to negativita – pojď si jí všimnout a pozvat do svého života pozitivitu, kterou teď zrovna nevidíš.
Je to jako na houpačce. Když se chceš houpat a užít si to, musí být na obou koncích lidé podobně těžcí.
Ne, není to o tom učit se z bolesti.
Už dávno se můžeme učit i z lásky a bez potřeby padat na hubu.
Ale na učení se z bolesti není nic špatného.
Přestaňme odmítat některé naše části a démonizovat to, čemu říkáme „negativní“ emoce nebo zážitky.
Pokud totiž ke všemu přistupujeme se stejnou láskou a pozorností.
Pokud dáváme svým emocím prostor.
Pokud dokážeme vidět to, co prožíváme, z nadhledu a vidět příčiny i souvislosti.
Pokud pozveme do svého života #mindfulness, a přestaneme to, co prožíváme soudit a naučíme se tím pracovat, tehdy budeme skutečně svobodní.
Tehdy budeme tvůrci své reality.