Největší blbost je předporodní kurz

Předporodní kurz je blbost

Když nám tohle řekl „otec přirozených porodů“ Dr. Michel Odent, moje odpověď byla – „BLBOST! Vám se to mluví, když v té Anglii máte úplně jiné podmínky! U nás musí ženy za svá práva u porodu bojovat!“

Tahle myšlenka mi prostě nezapadala do mého mozečku lektorky alternativní předporodní přípravy a to zvlášť, když jsem za to, abych jí mohla vyučovat nedávno vysolila skoro 50 tisíc korun.

Zůstávala ve mě ale hluboko.

A to, že to mělo důvod se ukázalo za pár týdnů. Tehdy jsem narazila na koncept přípravy na porod a rodičovství, který byl přesně o tom, co říkal Dr. Odent a já věděla, že tohle je něco, co budu dělat – našla jsem mindfulness.

Jak to ten Dr. Odent myslel?

Michel Odent Liliana Lammers dula Jana Urbánková mindfulness porod

Tehdy jsme se ho a jeho partnerky svou aktivní myslí ptaly, jak pracují s ženami před porodem. A oni nám odpověděli, že si s ní prostě povídají. Scházejí se doma, v kavárně, v parku a povídají si o jejím životě, o tom, jak se má a co jí baví. Občas prý řeší i něco kolem porodu.

A my na něj koukaly a čekaly, kdy začne o tom, jak ženy seznamuje s polohami u porodu, afirmacemi a možnými situacemi u porodu nebo intervencemi.

Ale on nezačal a pořád mluvil o tom přátelském povídání. Proč? Protože se přeci potřebují poznat! A i ta žena často potřebuje zjistit, v čem se cítí dobře, co jí nahání strach a prostě s čím životem jde. Nejen k porodu.

Řekl nám, že porod řídí primitivní procesy, instinkty a fyziologie těla. Ne inteligence a myslící mozek, který pořád něco řeší. Jo tak tohle jsme věděly! Ale netušily jsme, jak moc informace u porodu dělají paseku a hlavně že u porodu, jde fakt o něco jiného, než znalosti.

Informace jsou důležité, ALE!

Jasně, je super a důležité vědět, kde mě podpoří v mých rozhodnutích. Bylo by fajn pozjišťovat si, ve které knize najdu fakt relevantní informace o těhotenství a porodu (Knize! Ne internetovém foru typu Modrý Koník!).

Informace mi můžou pomoct se rozhodovat, když mám z něčeho strach – bojím se třeba nástřihu? Fajn, tak si o tom něco zjistím. Ideálně nestranně. Nechám si to rozležet a sama si vyberu, co já vnímám jako OK, co by mi pomohlo a jak třeba nástřihu předejít.

Ale fakt nepotřebuju zjišťovat informace o těhotenství od A jako anémie po Z jako zácpu.

Nepotřebuju se dozvědět všechna čísla a statistiky – a že pro ČR bohužel vycházejí většinou fakt dost nelichotivě, bohužel. Nepotřebuju ani vědět, všechny možné varianty toho, co se u porodu a po něm může stát, jak se to řeší a dokonce jak fatální důsledky na zdraví mě a miminka to má.

To mám jít k porodu jakože úplně neinformovaná?

Ale vůbec ne! Sjeďte si kousek nahoru a přečtete si ten blok znovu. Píšu tam, že je dobré najít si informace, které MĚ OSOBNĚ zajímají, které mě pálí a na které potřebuju znát odpověď.

Porod totiž:

  1. Není maturita – ne, fakt se nemusíte našrotit všechny možné věci, co se vám kdy můžou stát a to včetně paragrafů.
  2. Je absolutně nepředvídatelný a velmi často taky pěkně „vtipný“. Našrotily jste se všechno o nástřihu a vybraly porodnici s nejlepší statistikou? Ok, máme tady překotný porod doma!

Na život se nedá připravit!

Vypadá váš manžel přesně tak, jak jste si ho malovaly v hodinách dějepisu v 5. Třídě? Můj ne. Dokonce neodpovídá ani pozdějším představám. Nicméně je to prostě můj pan Darcy a o tom skvělém sexu ani nemluvím 😉

Takže jak se chcete připravit na porod? Myslíte si, že když si o něm zjistíte co nejvíc, méně vás pak překvapí?

Omyl!

Ženy, které mají více informací, nemají lepší porodní zážitek!

Proč to tak je? Hraje tady svou roli mysl. Máme potřebu mít všechno pod kontrolou, zvládat to, ovlivňovat to. Jenže některé věci neovlivníme.

Jasně, můžeme si ujasnit své preference, mít porodní přání. Tohle je určitě moc důležité a fajn. Ale pozor na porodní plán!

Změna slova, ale pro mysl významná!

  • Když si pod stromeček přeju nový parfém, ale místo toho dostanu knížku, jsem možná zklamaná, ale nepovažuju to za konec světa.
  • Když si ale naplánuju léto v Řecku, hubnutí do plavek a koupání s delfíny a nakonec v den odletu onemocním, dost mě to nas.ere.

Proč?

Protože jsem si to plánovala. Ve své mysli jsem se k té představě připoutala. S jinou variantou jsem ani nepočítala. No a teď tohle!

Všechno to začíná a končí u naší mysli.

O tom, jak velkou roli hraje mysl u porodu se v ČR mluví díky bohu už roky. Víme, že žena se musí cítit v bezpečí, aby se jí u porodu vyplavovaly ty správné hormony a všechno běželo, jak má.

Akorát nám už nějak uniklo, že když ženám našroubujeme do hlavy horor storky o tom, co se jim může v těhotenství a u porodu stát a jak je to reálné vzhledem ke stavu českého porodnictví, úplně v bezpečí se takové ženy cítit nebudou.

A můžou si afirmovat a představovat milující doktory do aleluja.

Prostě už tam ty informace vzbuzující obavy mají.

Pak rodí, stane se něco, co si nenaplánovaly a jsou bezradné, zoufalé a trpí. Vizualizace přestávají fungovat a žena je vystavena svým obavám i pocitu selhání a neví, jak z toho ven.

Nejhorší motivace je strach

Když jsem dělala alternativní evidence based předporodní přípravu, hodně jsem se chválila za to, jak se muži po pár hodinách kurzu změnili.

Z těch, co tam nebyli dobrovolně a moc nechápali rozhodnutí ženy rodit nějak jinak, než to znali z filmu. Na ty, co se za svou ženu postaví a klidně jí podpoří v porodu doma.

„WOW dělám to dobře a měním pohled společnosti na porody!“ Mohla bych si říct.

Jenže velmi často jsem tam měla nějaký divný pocit. Nevěděla jsem jaký. O co jde jsem zjistila až později, když jsem z tohoto konceptu vystoupila.

Ptala jsem se klientů, co je přimělo změnit názor a společným jmenovatelem byl strach. Strach o svou ženu, o miminko o to, že jim nebude poskytnuta ta nejlepší péče, o které jsme mluvili na kurzu. Strach z toho, že jim někdo ublíží a dopadnou jako ty černé statistiky.

Bacha na kostlivce ve skříni

Znáte to, jak když je to někdy náročné, ještě se potentuje něco dalšího?

Když žena rodí, velmi často se stane, že jí dostihne něco, co řeší už dlouho. Nebo spíše teda něco, co dlouho řešit nechtěla.

  • Strach z autorit
  • Neschopnost říkat ne
  • Strach se projevit a třeba křičet
  • Strach z bolesti

Jak z toho všeho ven?

Není to snadné, ale vidím každý den, že to opravdu jde. Vidím to na ženách, které si přestaly malovat svět na růžovo a vzaly život do svých rukou.

Tím důležitým prvním krokem je vždycky poznat, jak to vlastně teď opravdu mám já. Do detailů – ne jenom, že si řeknu „jo tak to mám“, ale opravdu poznám, kde mě to ovlivňuje, jak se to projevuje a proč se to vůbec děje.

S tímhle vším nám může pomoct mindfulness – všímavost zaměřená do přítomnosti. Jednoduchá a účinná technika, která se úspěšně používá taky v přípravě na porod.

Jak na to, si povíme v tomhle článku >>>

Líbil se vám tento článek? Nezapomeňte ho olajkovat a SDÍLET na Facebooku.

Komentáře