Jako fakt drsný, ale je to tak.
Umíme žít ve sračkách.
Jsme na to experti.
Umíme si stěžovat.
Umíme se litovat.
Obviňovat.
A ano, někdy se lidé nechovají tak, jako bychom chtěli.
Někdy nám ubližují.
Ale dokud říkáme „On může za to, jak se cítím“, říkáme doslova, že mu odevzdávám kontrolu nad svými pocity.
A protože moje pocity, tvoří emoce a ty zase tvoří mou realitu, dávám mu moc nad svým ŽIVOTEM!
Něco Ti řekne a ty jsi pak pěkně nasraná.
Jenže on z toho už nemá nic, on třeba odejde a dál ho nezajímáš, ale ty sis zasekla do svého těla dýku, kterou se při každé myšlence na „toho kreténa, který mi takhle ubližuje“ zraňuješ a rýpeš se sní v ráně do všech stran.
Někdy ani neví, jak se Tě to dotklo, někdy to řekne proto, aby se Tě to dotklo.
Na tom ale absolutně nezáleží!
Jde o to, kdy odevzdávám ostatním moc nad svým životem.
Kdy si dobrovolně zatáhnu mraky na obloze svého štěstí.
Co s tím?
Sleduj to.
Sleduj svou tendenci zahořknout, stáhnout se, tvářit se nasraně a nekomunikovat, „aby mu to došlo“ …
Tohle je dobrý začátek proto, abychom se otevřely tvoření reality, kde štěstí, úspěch a harmonie ve všech oblastech je REALITOU.
Co si o tom myslíš ty?
Napiš mi do komentářů nebo zpráv.